Prosinec 2017

Můžeme na sebe být hrdí?

14. prosince 2017 v 22:31 K zamyšlení
Kolik toho člověk musí udělat, aby se za sebou mohl jednou ohlédnout s dobrým pocitem, že žil dobrý život? Kolik toho musí dokázat? Kolik toho musí obětovat pro druhé? A kdo jsou vlastně ti druzí? Rodina, kamarádi, spoluobčané, lidé na celé Zemi, všichni živí tvorové nebo snad ještě něco širšího?

Denně se mnozí z nás honí za štěstím, a to nejen tím vlastním. Obětujeme svůj čas pomoci potřebným, pečujeme o své rodiny, vzděláváme se, abychom mohli jednou zaujmout ve společnosti místo, z něhož dokážeme ovlivňovat své okolí a měnit svět k lepšímu. Přísaháme si, že nikdy neslevíme ze svých zásad, že se nikdy nesnížíme k tomu, abychom podváděli, kradli, brali ohledy jen na sebe, jak to vidíme u mnohých kolem. Hrajeme si na svých písečcích a utvrzujeme se vzájemně v tom, jak jsme skvělí, protože přeci neděláme nic špatného, ba co víc, děláme hodně dobrého.

Ovšem když jde do tuhého, musíme dělat kompromisy. Nepostavíme se nespravedlivému jednání učitele, protože by nám to mohl osladit u maturity. (To by přeci mrzelo naše rodiče!) Neupozorníme na nekalé praktiky svého šéfa, protože bychom mohli přijít o práci. (To bychom přeci nemohli splácet hypotéku!) Na ulici se nevložíme do nebezpečně vypadajícího konfliktu, protože by to mohlo ohrozit náš život. (A kdo by se postaral o naše děti!) Volíme promyšleně a zodpovědně, ale v akcích proti extrémistům se neangažujeme. (Na to přeci už nemáme čas, když se snažíme tak dobře vykonávat své vlastní povolání!)

Ale opravdu to stačí? Opravdu na sebe jednou budeme hrdí, že jsme si žili svůj neposkvrněný poctivý život a nenechali se svést k žádnému vážnému morálnímu poklesku? Nebudeme náhodou jednou litovat toho, že jsme neudělali ještě o krok víc?

Je to opravdu jen krok, přesto je mnohdy náročnější než celá dosavadní cesta. Je to totiž krok za hranu. Krok, kterým vystupujeme z bezpečného území, v němž nám dosud téměř nic nehrozilo. Krok, kterým vystupujeme z komfortní zóny. Za touto hranou může číhat leccos. Menší pohodlí, méně peněz, více únavy, frustrace, narušené vztahy v rodině i mezi kamarády, problémy při studiu i ztráta zaměstnání. Někdy dokonce ohrožení života našeho i našich blízkých. Přesto ti, kteří se nebáli vystoupit z komfortní zóny, ti, kteří se nebáli ozvat i za cenu vlastních ztrát, ti mnohdy měnili dějiny. Za touto hranou totiž nečíhá jen nebezpečí. Za touto hranou číhá skutečně lepší svět a o ten stojí za to bojovat.

Daniela Dolejšová, 3.A

Neobvyklé sporty

11. prosince 2017 v 22:20 | Jan Čáp, 2A8 |  Sport
V dnešní době je sport nedílná součást našich životů. Skoro každý z nás má nějaký svůj pohybový koníček. Někdo ho dělá závodně, jiný zase jen tak pro odreagování. Asi znáte sporty jako fotbal, hokej, tenis..... Takhle bych mohl vyjmenovávat ještě dlouho. Každý den se však vyvíjí nové a nové sporty. Některé se uchytí, některé zase spadnou do propasti zapomnění, ze které vzešly. V tomto článku bych se chtěl věnovat právě těm (většinou) novým sportům, které se úplně neuchytily, ale dají se celkem bez problémů zahrát. Ještě bych chtěl upozornit, že některé jsou lehce šílené.

1) Surf Fitness
Pokud zrovna milujete surfování, ale právě nejste u moře, můžete si
díky této věcičce zkoušet různé triky. Je to trochu bizarní, ale ještě to není ten pravý extrém. Už z názvu jste asi postřehli, že se jedná o sport, který má hodně společného se surfováním. K vykonávání této činnosti potřebujete trenažér v podobě surfovacího prkna, který funguje trochu jako bosu.

2) Jugger
Tento týmový sport vznikl na základě filmu Pozdrav od juggerů. Každý tým obsahuje pět hráčů a společně se snaží přemístit maketu psí lebky do jámy na sousedově poli. Přitom čtyři z nich mají různé zbraně, kterými se snaží soupeře zneškodnit. Zasažený pak patnáct vteřin nehraje. Známým symbolem této hry jsou prazvláštní kostýmy hráčů. I v Česku máme nějaké týmy věnující se tomuto sportu. Pokud jste však klidnější povahy a nemáte rádi násilí, do tohoto radši nechoďte.

3) Famfrpál
Ano. I toto doopravdy existuje. Famfrpál je sport ze slavné série knih Harry Potter. Obyčejní mudlové však nechtěli být pozadu, a tak si vymysleli náhradu. Například v Praze a Olomouci už takovéto týmy jsou. Průběh hry se od filmu liší jen v pár věcech. Asi ta nejzásadnější je, že nemůžeme létat, proto musíme alespoň držet násadu koštěte mezi nohama a pouze běhat. Přitom se snažíme hodit míč do jedné z kulatých obrouček (branek).

4) Diskgolf
Diskgolf je vlastně jediný z těchto neobvyklých sportů, který jsem sám zkoušel. Pravidla jsou jednoduchá. Snažíte se dopravit létající talíř do speciálního koše. Vyhrává ten, kdo to dokázal na nejmíň hodů. Úplně stejně jak na golfu. Hřiště na diskgolf jsou rozeseta všude po
Česku, například v Praze na Krejcárku, ale i hodně v horách, kde v létě jsou sjezdovky využívány jako hřiště. Jedno z nich najdeme třeba ve Špindlerově Mlýně.

5) Laddergolf
Laddergolf je jeden z nejbizarnějších sportů na našem seznamu. Hodí se hlavně na letní oslavy a párty. Hra spočívá v tom, že házíte provázky opatřené po obou stranách míčky na malý žebřík. Čím vyšší příčka, tím více bodů. Je to hodně podobné oblíbenému francouzskému sportu pétanque.

6) Slackline
Tento sport jste již někdy v životě určitě viděli. Jedná se o provaz či nějaké lano, které napnete mezi dva stromy a poté se na něm snažíte přejít. Profesionálové však na slackline provozují i různé triky, například skáčou salta, posilují atd. Navíc, pořídit si nějaký popruh zvládne každý, takže s tímto sportem můžete začít i vy.

7) Indoor Skydiving
Tento sport spočívá v tom, že máte speciální oblek, se kterým vstoupíte do zvláštního sloupce, kde je obří ventilátor. Ten fouká tak silně, že vás zvedá do vzduchu a vy se cítíte jak pták. Také můžete okusit i volný pád, naštěstí se vám nic nestane. Když si na tyto podmínky zvyknete, můžete ve vzduchu provádět různé akrobatické triky. Arénu na Skydiving naleznete například
v pražských Letňanech. Jedinou nevýhodou je poměrně vysoká cena, která může vyšplhat i na několik tisíc korun za jednu lekci.

Co k tomu říci. Některé sporty jsou vážně šílené. Většinu z nich však můžete normálně dělat i vy. Na některé však potřebujete trochu víc peněz.

Popis displeje mobilního telefonu Samsung J5

4. prosince 2017 v 21:27 Tvorba studentů
Na počítačové obrazovce vidím telefon Samsung J5. Nejsem technický typ a vůbec nemám rád dotykové telefony, ale pokusím se ho detailně popsat.

Uprostřed barevného displeje se nachází modrá ikona s názvem Nastavení a napravo od ní bílá nevýrazná ikona Plánování. Díky těmto aplikacím si můžete naplánovat, kdy telefon nastavit do vertikální či horizontální polohy.

Vlevo pak můžeme vidět červenou ikonu s kontakty a bílou ikonu ve tvaru analogových hodin. Tyto dvě aplikace vás upozorní na čas, kdy máte zavolat mamince a připomenout jí, že přijedete o víkendu na oběd.

Ve spodní části displeje je osm ikon. Nebudu jmenovat všechny, protože většinu z nich ani neznám. Za zmínku však určitě stojí oranžová ikona s obrázkem žárovky. Pomocí této aplikace si na mobilním telefonu zapnete žárovku a můžete si posvítit, když jdete večer potají mlsat do špajzu.

V horní části displeje se nachází spousta užitečných aplikací. Když otevřete oranžovou ikonu s obrázkem a názvem Zprávy, dozvíte se nejčerstvější zprávy z domova i ze světa. Zelená ikona s obrázkem telefonu je tzv. servisní. Když zčervená, znamená to, že je s telefonem něco v nepořádku.

V pravé horní části se ukazuje čas. V procentech vás telefon informuje i o tom, kolik je ve vaší oblíbené hospodě piva. Hned vedle tohoto údaje je měřič, který ukazuje, jak zábavná je tam atmosféra.

Telefon je to pěkný, pro mne má však moc zbytečných aplikací. Oběd mamince připomínat nemusím, protože stále bydlím s rodiči. Zprávy si přečtu v novinách, do hospody na pivo ještě nesmím a na cestu do špajzu mám doma baterku.
Dušánek Vojtěch, 2A8

Třeťáci v Drážďanech

4. prosince 2017 v 20:45 | Daniel Saifrt, 3. A |  Zájezdy
Jako každý rok, tak i letos jsme zavítali na vánoční trhy. Po loňské Vídni a předloňském Berlínu padla volba na Drážďany. Naše skvělé němčinářky, paní profesorky Králová a Dvořáková, vše skvěle zorganizovaly, a tak jsme mohli v pátek 1. prosince směle opustit Benešov a vydat se směr Drážďany. Cesta nám všem docela rychle utekla. Po překročení hranic jsme si ji zpestřili (i německými) písničkami.

Naší první zastávkou ve Spolkové republice Německo byla Míšeň, konkrétně luxusní a vyhlášená míšeňská porcelánka Meissen, jejímž znakem jsou dva překřížené meče. Zde jsme měli komentovanou
prohlídku v českém jazyce a mohli jsme vidět, jak se porcelán v Míšni vyrábí.
Všichni do jednoho jsme pukli úžasem a smekli klobouk před šikovností pracovníků. Po prohlídce následovala individuální prohlídka muzea, kde jsme mohli vidět někdy až velmi zajímavé výrobky. Zhruba ve 13 hodin jsme Míšeň opustili a vydali se do Drážďan.

Po krátkém přesunu do hlavního města Saska jsme měli komentovanou prohlídku historickým centrem našimi spolužáky, kteří navštěvují konverzační seminář z německého jazyka. Naše kroky nás zavedly například k Zwingeru, největší chrámové stavbě v Sasku Hofkirche nebo baroknímu kostelu Frauenkirche. Asi nejzajímavější byl ovšem Knížecí průvod neboli Fürstenzug. Jedná se o nástěnný obraz složený z kachliček z míšeňského porcelánu. Tento obraz je největší na světě svého druhu.

Když skončila naše prohlídka, začalo asi to, na co se každý těšil ze všeho nejvíc, tedy rozchod a nákupy. Okamžitě začaly vznikat skupinky a dohady o tom, co všechno musíme projít. Naše skupinka v první řadě obešla celé vánoční trhy, kde jsme se po marném hledání gulášové polévky v chlebu museli spokojit "jen" s klobásou. Po projití trhů a nakoupení různých drobností následovala nákupní horečka v Primarku. Já osobně takové nakupování nesnáším, ale přežil jsem to. Když už tedy každý měl svou papírovou tašku naplněnou, odebrali jsme se k autobusu, abychom zamířili zpět do Benešova.

Myslím, že za všechny zúčastněné mohu říct, že celý výlet se velmi povedl a všichni si ho parádně užili. Velký dík patří paním profesorkám Králové a Dvořákové a samozřejmě také naší matičce třídní, paní profesorce Krátké.